Ženy tvoří 45 procent zaměstnané populace v Evropské unii. Podle odborníků jsou ale stále navzdory zákonům při pracovních pohovorech znevýhodňovány. Zpravidla je to proto, že se budoucí zaměstnavatel obává jejich odchodu na mateřskou dovolenou a po návratu i polevení v nasazení. Navíc musí pracovní podmínky upravit jak během těhotenství, tak po návratu do práce. Míra komplikací spojených s právy matek tak v praxi zaměstnavatele odrazuje.

Otázky týkající se těhotenství ale při přijímacím pohovoru vůbec nesmějí zaznít. „V rámci přijímacího pohovoru nesmí přijít řeč na otázky týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu uchazeče o práci, jeho politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení a sexuální orientace. Není-li pro to relevantní důvod, měl by se budoucí zaměstnavatel vyvarovat dotazů týkajících se těhotenství, rodinných a majetkových poměrů a trestněprávní bezúhonnosti,“ upozornil Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.

Ženy jsou zaměstnány nebo podnikají především v administrativě, službách, vzdělávání, zdravotnictví a sociální práci. Některé práce ženám v Česku zakazuje přímo Zákoník práce. „Ženy nesmějí vykonávat zaměstnání, které ohrožuje jejich mateřství. To jsou například zaměstnání vyžadující velkou fyzickou námahu, používání izolačních dýchacích přístrojů nebo místa s vysokou koncentrací hluku. Těhotná žena nesmí být zaměstnávána také pracemi, které podle lékařského posudku ohrožují její těhotenství. To platí obdobně o ženě, která kojí, a o matce do konce devátého měsíce po porodu,“ popsal Jiří Hartmann.

Ročně na celém světě otěhotní 205 milionů žen. Velká část z nich je zaměstnaná. V České republice platí, že žena nesmí přijít o zaměstnání kvůli těhotenství a následnému mateřství. „Výpověď z důvodu těhotenství je diskriminační, a proto je neplatná. Zaměstnavatel zároveň nesmí dát ženě výpověď v ochranné době, tedy době, kdy je těhotná nebo kdy čerpá mateřskou dovolenou. Navíc má zaměstnavatel povinnost, pokud je to nutné, převést těhotnou zaměstnankyni dočasně na jinou vhodnou práci se stejným platovým zařazením a nesmí jí nařídit práci přesčas,“ uvedl Jiří Hartmann.

Pouze ženy mají nárok na mateřskou dovolenou, ta trvá 28 týdnů. Pokud žena porodí dvě nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. „Nástup na mateřskou dovolenou si zaměstnankyně určuje sama, zpravidla by to mělo být od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Na mateřskou dovolenou může žena nastoupit nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu. Mateřská dovolená je zaměstnankyni poskytována i v případě porodu mrtvého dítěte, a to v délce 14 týdnů,“ upozornil Jiří Hartmann.

I po návratu do zaměstnání čeká na matky několik výhod. „Pokud žena pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, má například nárok na přestávky ke kojení. Na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku jsou to dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová. Pokud žena pracuje v rozsahu poloviny týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku,“ vysvětlil Jiří Hartmann.

Ani s vysláním zaměstnanců s dítětem na služební cestu to nemá zaměstnavatel jednoduché. „Rodiče pečující o děti do věku osmi let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště pouze tehdy, pokud se služební cestou souhlasí nebo o ni sami požádají. V případě, že se rodič o dítě stará sám, platí toto omezení až do 15 let věku dítěte,“ upozornil Jiří Hartmann.