Mladá dívka, které může být tak devatenáct let sedí na okraji postele a z očí jí proudem tečou potoky slz. Proč může tak mladá dívka plakat? Vždyť je to krásný věk, který jí závidí každý postarší člověk, věk kdy si člověk ještě mže užívat života, je mladý a svobodný, tak proč jen se trápí?

Hlavou se jí promítá několik myšlenek, jako ta, když její matka po ní v záchvatu vzteku házela židlí, když měla chuť utéct, ale to už je všechno za ní. Byla v pubertě, a tak si občas na své rodiče otevřela pusu. Ale teď?!

Teď je ne pilnou, ale průměrnou nebo lehce nadprůměrnou studentkou, která se nikdy neopila tak jako její spolužáci a nikdy nevyzkoušela ani cigarety a ani jiné drogy, drzost už jí také přešla. Tak proč právě teď? Proč se opět dostává do situace, kdy se svých rodičů bojí?

„Ty jsi hovado, kazíš dobré jméno rodiny. Seber si věci a vypadni!“ V hlavě se jí stále promítají slova, která na ni řvali rozčilení rodiče. Ale co vlastně provedla? Proč kazí dobré jméno rodiny? To nejspíše nikdy nezjistí …

Rodiče, kteří jsou nevyléčitelní alkoholici, si velice rádi vylívají veškerou svou zlost na svém dítěti. Problém je v tom, že jde o velmi citlivou dívku, která netoužím po ničem jiném než po troše lásky.

Když alkohol pomine a rodiče jsou zpátky ve střízlivém stavu, tak je to ještě horší, protože oni si nic nepamatují. Vůbec neví, proč dívce po obličeji stékají slzy a padají do klína. Není jim ani jasné, proč s nimi nechce mluvit, vždyť jsou to její rodiče. A vždyť je to tak šťastná rodina.