Dětem se v 9. měsíci zlepšily jeho verbální schopnosti, je již schopné na věci ukázat pomocí ukazováčku. Pomocí prstů a palce dokáže již zvednout i velmi malé předměty, třeba velikosti hrášku. Při pití si rukama sám přidržuje hrníček.

Dítě na konci třetího kvartálu již čile komunikuje gesty a zvuky. Některé děti se v této době mohou naučit nejen hrát hru „paci, paci“ nebo „malej, malá“, ale jsou schopné i slovně hru provázet správnými slabikami. Pokouší se již říci slova ma-ma, ta-ta a zná význam základních slov, třeba reaguje na dotaz „Kde je táta?“ Chápe také mnohé výrazy a činnosti spojené s denním režimem a životem v rodině, např. dělá ”papá” na rozloučenou, pomáhá při oblékání apod. Dítě komunikuje cíleně svými gesty a zvuky, začíná se více hlasově projevovat. Velice rádo napodobuje zvuky, které slyší od dospělých, a to nejen tónem hlasu, žvatláním, ale také hýbáním rtů a třeba napodobením kašle. Když třeba hledá hračku, dokáže se již podívat i za roh a umí postavit věž ze dvou i tří kostek. A stále miluje hračky, které vydávají zvuk, dívky třeba miminko, kluci vláček apod.

Pokud si s dítětem hrajeme, rádo na známé hry reaguje smíchem a předvádí i různé pohyby ke hře, třeba se rádo se schovává. Dítě i rádo vytahuje různé předmětů z krabic a zásuvek, což při troše nepozornosti může způsobit veliký nepořádek v místnosti nebo i škody, když něco pustí na zem. Dítě i dokonce ukazuje ruce, které si chce umýt, když si je umazalo.

Ke konci měsíce by se již dítě mohlo pohybovat po kolenou dopředu a vytáhnout se samo do stoje. Při sezení již také dovede natáčet trup do stran, což mu zlepšuje přehled činnosti v místnosti a uspokojuje jeho zvědavost. Na předměty sahá pomoci ukazováčku a ten s palec používá i při sbírání různých předmětů.

V řeči je dítě již schopno vyjádřit svůj strach, zlost na něco, smutek nebo i jiné pocity, ale také od svého nejbližšího okolí čeká náležitou odezvu. Když se jí však nedočká, zkouší to stále znova, pokud i tak neuspěje, je nešťastné.

V devátém měsíci života je dítě již velice aktivní, někdy až mnoho. Dovede sice delší dobu samo sedět, ale téměř všechny děti se již umějí samy zvednout na všechny čtyři, vzepřít se s roztaženýma nohama a jsou schopné se pohybovat po podlaze lezením nebo posunováním. Většina dětí se také umí z lehu sama posadit, vytáhnout se do stoje, např. s pomocí postýlky či jiného nábytku nebo lidí a pak i chvíli stát. Když se dítě přidržíte ve stoje, mělo by se pokusit o první krůčky.

Dítě reaguje na předměty a zejména hračky tak, že když je drží delší čas, baví se tak, že je přendává z jedné ruky do druhé a mezitím je otáčí, zvedá, spouští. Dítě ke zvedání drobných předmětů používá uchopení palce a ukazováčku. Do mnohých předmětů a hraček dloube ukazováčkem, ale stejně ještě neumí hračku či předmět držící v ruce pomalu položit, ale pouští je z ručičky dolů pádem, a pak se vždy podívá, kam věc spadla.

Dítě by již mělo umět žvýkat a kousat pevnou stravu a samo si i dávat drobné kousky stravy do úst. Na hraní může dostat malou lžičku, aby se zkoušelo samo krmit, zejména sedí-li ve své židli u stolu, aby vědělo, kde se má jíst. Tato činnost se dětem velice líbí.

Dítě miluje barevné hračky a hraní různých jednodušších her. S hračkami hází, pouští je na zem a čeká, zda je někdo sebere. Když dostane hračku zpět, opět ji opustí a zas očekává, že ji někdo sebere. To se může opakovat poměrně dlouho. Také moc rádo hledá hračku nebo předmět, který někdo před jeho očima napůl ukryl a má obrovskou radost, když ho najde. Mělo by se pak dát dítěti najevo, jak jste na něho pyšní, když něco nového dokáže, že víte jak je bystré. Dítě velice rádo všechno zkoumá, chce se podívat do vnitřku věcí, jak to tam vypadá a funguje, natahuje se po předmětech, které jsou nahoře či dole na zemi. Věcmi a předměty pak tluče o sebe a stále si vše dává do úst.

Nikdy by se dítě nemělo k něčemu nutit, aby něco dělalo násilím, když právě nechce. Až bude chtít něco z toho, co umí ukázat, udělá to rádo samo, ale to musí být v pohodě, uvolněné a mít dobrou náladu. Je to ostatně stejné jako u nás dospělých.