Láska nás provází už od početí, kdy matka cítí vzájemné spojení se svým budoucím potomkem, a je vlastně jedno že dítě má pouze velikost hrášku. Za 9 měsíců se z něj stane plnohodnotný jedinec, který bude dávat lásku a naději svému okolí. Splození nového človíčka je naprosto neuvěřitelný jev, už jen to že za 9 měsíců v bříšku dokáže vyrůst člověk je neuvěřitelný, příroda je moc mocná. Již několikrát mě napadlo co si myslí miminko když je ještě v bříšku. Musí přece nad něčím přemýšlet, musí se mu něco honit hlavou. Třeba těsně před narozením přemýšlí jaké to bude až projde porodními cestami, a co ho bude čekat, kam asi vyleze?! Čeká ho tam klid a pohoda jakou měl v bříšku? Většina z nás si nejspíš odpovím, že ho čeká mnoho lásky. Pokud je žena připravená jak má, tak ta láska potrvá na věky.

Jednou se mě jedna žena zeptala jak můžu tak krásně psát o mateřství když ještě nemám svoje vlastní děti? To co píšu je od srdce a jak to cítím, a je jedno že zatím svoje děti nemám, ale jednou vím že jim dám vše o čem píšu. Chci být dobrou matkou, a doufám že ze svých děti vychovám čestné a hodné děti, které se nebudou muset za svojí matku stydět.

Ikdyž děti zlobí všechny ženy se shodnou že by své děti nevymněnili ani za nic, pouto matky s dítětem je krásný proces, a je to úžasné.

Malé děti mají dokonalou představivost, to mě vždy fascinuje co vše se v jejich halvinkách děje, občas jen tak sedím na lavičce u pískoviště a tyto moudra posouchám. Někdy i od kamarádky dcery. Děti jsou studnice fantazie a je úžasné, že čím déle jim to vydrží tím je to dokonalejší.

Mateřská láska je to nejkrásnější spojení jaké může být. Je krásné, plné lásky a něhy. Trvá na věky. Vyznávejme lásku svým rodičům dokud tu stále jsou, nikdy nevíme kdy to bude naposledy. Nikdy neodkládejme slová „MÁM TĚ RÁD“ na později…