Správná slova jsou vzácná slova. Existují po celém světě. Jsou milá a dělají nás krásnějšími; někde znějí tak, jinde onak, ale ve všech případech vyjadřují něco, co je člověku cenné. Ať už se jedná o slova, která vyjadřují lásku, lítost nebo třeba vděčnost, vždy s jejich pomocí jsme schopni vyjádřit něco vyjímečného – vřelý postoj vůči druhému člověku.

Miluji tě, mám tě rád/a

Jsou zřejmě ta nejdůležitější slova na světě. Vyjadřují lásku, věrnost i oddanost k někomu, kdo je nám blízký, koho bychom nikdy nechtěli ztratit. Slovy Miluji tě a Mám tě rád/a vyjadřujeme touhu po blízkosti osoby, které tato slova říkáme. Zároveň jí tím sdělujeme, že stojíme při ní ať se děje, co se děje, že nabízíme svou důvěru i pochopení. Těmito slovy ale také druhého žádáme, aby nám neublížil, protože pokud tato slova vyslovujeme, ztrácíme mantinely soudnosti a mentální sebeochrany. Znamená to, že druhému člověku věříme a veškerou vstřícnost, kterou mu dáváme, očekáváme nazpět.

Děkuji

Děkuji je projevem vděčnosti. Používat by se nemělo sporadicky. Je přeci tak pěkné někomu poděkovat nebo naopak poděkování obdržet. Toto jednoduché slovo vyjadřuje skutečnost, že nám někdo usnadnil život, pomohl nám, že si vážíme jeho přítomnosti i náklonnosti. Často se setkáváme s tím, že slovo „děkuji“ se stává rutinní záležitostí a mnohý význam se mu nepřikládá. Tvrzení „Děkuje se za všechno.“ sice má něco do sebe, ale bez upřímnosti je „děkuji“ jen bezcenným zbožím, na které odpovědí může být jen odosobněné „Není zač“ nebo „V pohodě“. Proto, když někomu děkujete, vždy dbejte na to, aby z vašich úst vyšlo co nejsrdečněji a nejupřímněji. Jen tak druhý opravdu pochopí, že to myslíte vážně.

Omlouvám se, promiň – mrzí mě to, je mi líto

V dnešní době též „sorry“, je slovo, které stejně jako „děkuji“ dnes již ztrácí svůj význam. Lidé se často omlouvají za malichernosti a za opravdu důležité prohřešky mlčí. Je to tím, že říct promiň je snadné, ale napravit svou chybu těžké. Když rozlijete kávu na šéfově stole, řeknete: „promiňte“, když někomu šlápnete na ulici na nohu, řeknete: „omlouvám se“. Když někomu zlomíte srdce – mlčíte. Ano, je sice pravda, že pokud se za zlomené srdce někomu omluvíte, zřejmě vám neřekne, že je vše v pořádku a že si vaší omluvy cení. Je to přirozené, protože jste ranili. Říci ale upřímné „omlouvám se“ a „mrzí mě to“ je přinejmenší slušností. Mimo toho, vyjadřuje to váš postoj ke člověku, kterému jste nějakým způsobem velmi ublížili. Ukazujete mu tím, že pro vás něco znamenal – nebo i nadále znamená, že jste mu záměrně nehodlali ublížit a že to, co se přihodilo, je vlastně dílem osudu. Mnohdy je těžké dokázat nebo říci více než „pouhé“ je mi to líto, promiň… Ale i tyto slova mají svůj smysl, pokud ho do nich vložíme. Příště se nebojte a zkuste se někomu omluvit, až to tak budete opravdu cítit. Ten, komu se omlouváte, upřímnost z vašich slov vycítí.

Prosím

Dalším vzácným slovem je tzv. kouzelné slůvko „prosím“. Prosíme v několika případech: nejčastěji když o něco žadoníme a když někomu něco nabízíme. Prosím je zejména výrazem slušnosti. Pokud na druhém něčeho žádáme – pomoci, služby, věci… – dáváme mu slůvkem prosím najevo, že si vážíme toho, že danou činnost pro nás vykoná, že si uvědomujeme hodnotu onoho skutku a pokud po vstřícnosti druhé osoby dodáme ještě „děkuji“, vyjádříme mu naši vděčnost a zpříjemníme druhému mínění o sobě samém. Navíc i my se budeme cítit lépe (že jsme se zase jednou nechovali jako burani), protože slušné jednání povzbuzuje naši morálku.

Přeji ti/vám…

Posledním z nejzákladnějších vzácných slov je fráze „Přeji ti/vám“. A je docela jedno, co komu přejete. Každý člověk je ale rád, když dokáže něco hodnotného, každý má sny a představy – každý má cíle, za kterými by se měl snažit jít. Pokud se vám někdo s nimi svěří, nebo se svými úspěchy, je vždy nasnadě říci upřímně: „Přeji ti to“, „Přeji vám, ať to vyjde“ apod. Uvidíte, jak tato vaše slova druhého potěší, povzbudí a možná, že příště budete vy, komu budou řečena. Tím, že něco někomu přejete totiž dáváte také najevo, že nejste závistiví, že oceňujete snahu jiného člověka něco dokázat a možná také to, že je vám dobrým přikladem. A kdo by si nepřál někým takovým být?