Kdy začít a jak navyknout malé dítě čistit si zoubky? Jak s malým capartem jít poprvé k zubaři, aby se ho nebál po celý svůj život? To jsou otázky, které řeší většina rodičů malých dětí. Zeptali jsme se tedy osoby nejpovolanější a tedy dětské psycholožky PhDr. Renáty Faltýnové.

Každé dítě se od narození postupně učí novým dovednostem a návykům, rozvíjí své schopnosti. Některé věci přímo závisí na vývojové zralosti dítěte a nelze je urychlit, jiné se vytváří na základě cíleného učení pod vedením okolí. Právě to platí pro čištění zubů, tedy jeden z hygienických návyků, který si dítě musí osvojit postupnými kroky a za pomoci rodičů.

Většina odborníků se shodne na tom, že s čištěním zoubků je třeba začít v momentě jejich prořezávání. Faktem je, že v této době děti prozkoumávají okolní svět stále nejvíce skrze svá ústa, a to je ideální příležitost podstrčit jim jako jeden ze zajímavých předmětů i zubní kartáček. Ve většině případů je zpočátku baví kartáček různě okousávat, hrát si s ním a pak může rodič na konci této aktivity sám zodpovědně zoubky chvíli čistit.

Rodiče by měli jít příkladem. Podle průzkumu značky Signal si překvapivých 24 % rodičů nečistí zuby ani 2x denně. Dítě se však řadu věcí učí mimoděk, a to nápodobou svých blízkých. Proto je dobré, aby bylo přítomno situacím, kdy si čistí zuby rodiče nebo sourozenec.  Jednak bude chtít tuto činnost zkusit také, za druhé postupem času pochopí, že se jedná o pravidelnou aktivitu. Čištění zubů se tak stane stejným rituálem, jako je večerní koupání či čtení pohádky.

A ani čištění zubů nemusí být nuda, stačí jen trochu zaimprovizovat. Existuje celá řada tematicky zaměřených básniček či písniček, nebo si rodiče s dětmi vymyslí vlastní povídání či vtipné scénky, které čištění zoubků doprovází. O důležitosti čištění zubů byly sepsány různé pohádky, od tří let zvládnou děti i divadelní představení, která jim zábavnou formou vysvětlí, co se stane, když si zoubky nebudou čistit.

Z toho vyplývá i fakt, že by dítě mělo první návštěvu zubaře zažít ještě v době, kdy mu nehrozí žádné vrtání. Jít se prostě podívat společně s rodiči za panem doktorem, který má úžasné jezdící křeslo, obklopené spoustou světel, na zuby se podívá především rodičům a pak pochválí ty dětské. Pan zubař poukáže i na správnou techniku čištění, poradí s volbou vhodného kartáčku či zubní pasty. I to jsou totiž pomocníci, kteří mohou často svým hravým a chutným provedením napomoci k větší oblíbenosti čištění zubů.

Pokud si dítě nechce zuby čistit, rozhodně není vhodné mu je čistit násilím, různě je zastrašovat či mu vyhrožovat. Rodiče se často k těmto komunikačním strategiím uchylují v momentě, kdy se cítí bezmocní, neboť jejich výchovné metody a praktiky nevedou k cíli. Dítě například opakovaně protestuje a každý večer tak dochází ke zbytečným konfliktům. Rodiče pak mají pocit, že když dítě postraší zubařem a bolestí spojenou s vrtáním zubů, pomůže to. Možná jednorázově, neboť dítě bude mít zpočátku strach, ale postupně zjistí, že jde spíše o řeči a tato strategie přestane fungovat.

I když by dítě mělo časem pochopit důsledky svého chování a začít si zuby čistit z vnitřního přesvědčení, u malých dětí není od věci zkusit pro začátek pozitivní vnější motivaci. Udělat si třeba zoubkový deníček, za každý den s vyčištěnými zoubky si nalepit nálepku nebo dát razítko a na konci týdne si společně užít nějakou tu odměnu. Přičemž ocenit je třeba i dílčí úspěchy a každou voňavou pusu na dobrou noc.