České střední školy v letošním školním roce navštěvuje celkem 423 838 studentů. Velká část z nich se od pondělí bude muset učit doma. Ne pro všechny typy škol je ale distanční výuka vhodná. Problémy mají zejména střední odborné školy. Ty navštěvuje celkem 102 303 žáků. Výpadek praktické výuky je prozatím nečeká, na praxe dál chodí do školy.

Mezi školami, jejíž žáci musejí od pondělí 5. října zůstat na nejméně 14 dní doma, je i Střední odborná škola Jarov v Praze 9 – jedna z největších odborných škol v Česku. Aktuálně se dálkově vzdělává více než 1 300 jejích žáků, z toho téměř 800 jsou žáci tříletých učebních oborů, zbytek studuje obory maturitní. „V učebních oborech tvoří praktická výuka 50 procent, u studijních oborů je to pak 15 až 20 procent. Realizace praktické výuky na dálku je ale velmi obtížná, často nemožná. Právě praktická výuka trpěla na jaře distanční výukou nejvíce. Kolegové se sice snažili využít různých forem úkolů, kde se žáci zabývají technologickými postupy nebo poznáváním například rostlin, žáci mají k dispozici instruktážní videa a velké množství dalších materiálů. Praktická výuka ve škole nebo ve firmách je ale pro žáky nenahraditelná,“ uvedl Miloslav Janeček, ředitel školy.

Oproti letošnímu jaru ale žáci středních odborných škol o praktickou výuku nepřijdou. „Odborný výcvik učebních oborů a praktické vyučování maturitních oborů stále probíhá standardní prezenční formou a distanční vzdělávání se jich netýká. Žáci se odborného výcviku a odborné praxe účastní prezenčně podle platného rozvrhu. I nadále v naší škole platí v plném rozsahu opatření proti covid-19,“řekl Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).

Ředitelé středních škol mají aktuálně největší obavy z délky, po kterou bude nutné vyučovat žáky dálkově. „Maximální doba, po kterou je možné distanční výuku na středních odborných školách realizovat, aby to nemělo vliv na prospěch a znalosti žáků, je dle mého názoru maximálně tři až čtyři týdny. To ale platí pouze v případě, že by byla praktická výuka nadále realizována prezenčně. Manuální dovednosti prostě distančně učit nelze, žák oboru zedník se jenom podle videa postavit zeď nenaučí, instalatér se usadit umyvadlo také nenaučí. A i žáci odborně zaměřených maturitních oborů si některé dovednosti prostě musí vyzkoušet,“vysvětlil Miloslav Janeček.

Během jarního uzavření škol měli někteří žáci problém s tím učit se z domova, nejhorší byl zejména fakt, že domací výuku brali na lehkou váhu. „Na počátku bylo nutné nastavit funkční rámec, tedy stanovit, v jakém rozsahu budou žáci vzděláváni a hodnoceni. Nastavili jsme určité parametry, které se lišily podle toho, zda se jednalo o učební nebo maturitní obor. Žáci zprvu zaměňovali distanční výuku s takzvanými domácími úkoly, připadalo jim, že jsou velmi vytíženi, celé situaci nepomohlo ani společenské klima, díky kterému někteří nabyli dojmu, že se jedná o dobrovolnou akci, kdy na konci musí každý postoupit do vyššího ročníku. Jsem přesvědčen, že střední školy musí uplatňovat ke svým zákům i při distačním vzdělávání jiný přístup než třeba školy základní. Část našich žáků je již plnoletá, zbytek se k tomuto věku blíží, a proto je přímo naší povinností vyžadovat od žáků vysoký stupeň zodpovědného přístupu ke svému vzdělávání i v této složité době,“popsal Miloslav Janeček.

Distanční výuka, která probíhala během letošního jara, ukázala na některé obtíže, které s sebou dálkové vzdělávání nese. Většina z nich by se nyní už neměla opakovat.„Problémem byla dostupnost internetu u některých kolegů při výkonu práce v režimu home office. Na jaře byla naše škola zavřena i pro učitele, to už nyní nepředpokládáme, počítáme s tím, že někteří učitelé budou učit distanční formou z domova, někteří ze školy. Všichni naši učitelé mají již několik let služební notebooky, ale přístup k datům může být pro někoho v potřebném rozsahu pro plnohodnotné distanční vzdělávání problém, proto budou učit ze školy. Dalším úskalím byla neochota některých žáků vzdělávat se v systému distanční výuky. Nyní by i v tomto měla být situace jiná, účast na distančním vzdělávání je pro žáky ze zákona povinná. Svízelná byla i nízká úroveň spolupráce s některými rodiči. Část problémů se dá očekávat i nyní, protože jsou založeny na přístupu některých žáků a některých rodičů, nikoli na technických či personálních možnostech školy,“ řekl Miloslav Janeček.

V řadách studentů se našlo i nemalé množství těch, kteří si chtěli vzdálenou výuku usnadnit. Výjimkou nebyly okopírované testy nebo úlohy vypracované někým jiným.„Pedagog, který zná své žáky, většinou odhalí podvod tím, že práce má jinou úroveň zpracování a projev je též jiný. Často takto nevhodně do vzdělávacího procesu zasahovali někteří rodiče. Ti například nechávali žákům vypracovávat úlohy na zakázku nebo je vypracovávali sami.  Dále občas docházelo ke sdílení prací mezi spolužáky, nicméně vše je v písemné podobě a velmi jednoduše lze odhalit okopírovaná vypracování,“ubezpečil Miloslav Janeček.

Zásadní vliv na prospěch žáků distanční výuka neměla, pro jejich následné uplatnění na trhu práce ale může mít fatální následky. „U žáků, kteří měli snahu distanční výuku sabotovat, se prospěch zhoršil, ve většině případů však nevedl k neukončení ročníku a jeho opakování. Naopak u těch, kteří se distanční výuce věnovali, došlo k rapidnímu zlepšení studijních výsledků, kdy samozřejmě hraje roli i způsob zadávání a hodnocení úloh. Je ale třeba zdůraznit, že rozhodující nejsou pro žáky odborných středních škol známky, ale praktická výuka, při které si osvojují základy řemesla, které je bude v budoucnu živit, to se dálkově naučit nedá. Pokud by byla situace dlouhodobá nebo se cyklicky opakovala, mohou v příštích letech na trh práce nastoupit tisíce nedostatečně připravených řemeslníků,“ uzavřel Miloslav Janeček.