Podobné nástrahy čekají na děti a mládež téměř všude. Při „brouzdání“ internetem, na sociálních sítích, na chatu, na seznamkách. Internetový server Seznam.cz se již dlouhá léta věnuje prevenci a upozorňování, na podobně závažná sociální témata. Před několika týdny zveřejnil, ve spolupráci s Centrem prevence virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, téměř omračující zprávu, z níž je zřejmé, že jednapadesát procent dotázaných žáků zažilo určitou formu diskriminace, útoku, či zastrašování. Osobně, na vlastní kůži, se setkalo s kyberšikanou.

Nejprve bychom si měli vysvětlit, co to kyberšikana vůbec je? Definic na toto téma vzniklo do dnešní doby již několik. Ovšem my bychom si mohli vystačit s tou, v níž je kyberšikana označována jako, „činnost, uskutečňovaná prostřednictvím moderních informačních technologií, která dotyčnou osobu či osoby záměrně poškozuje, nebo využívá.“ Pachatel pro své činy nejčastěji používá počítač, mobilní telefon, tablet či jiný přístroj. Kyberšikana může být na první pohled skrytá, velice nenápadná. Ale účinky a především pak dopad mohou být několikanásobně větší, než u tradiční šikany. Díky útočníkově anonymitě dochází k neustále se zvyšujícímu nátlaku na šikanovanou osobu. Postižený poté může mít pocit naprosté beznaděje. Podobný je i dopad virtuálního prostředí na šikanovaného. Kupříkladu díky sociálním sítím, jejichž dosah je celosvětový, mohou být akce proti napadenému naprosto zničující.

V konkrétní situaci mají takové útoky podobu nevyžádaných a zastrašujících e-mailů, sdílených fotografií, videií, popřípadě statusů, ale i textových zpráv, fotografií posílaných přes mobilní telefony, a tak dále.

Jen v krátkosti přibližme několik zaznamenaných případů. Před pár lety vyvolal značnou pozornost případ holčičky Anežky. Dívka z polského Gdaňsku byla napadena a osahávána svými spolužáky, kteří si tento čin natáčeli na mobilní telefon. Když dívka přišla domů, byl internet plný tohoto hrůzného činu. Anežka se svěřila své kamarádce, že už nikdy do školy nepůjde. Druhý den jí, oběšenou na švihadle, našla její matka. Podobný případ se stal i v americkém New Yorku. Mladý Partik neunesl psychický teror, který na něj díky skryté zámince, nastražili spolužáci. Rodiče jej našli oběšeného v koupelně. S podobnou záminkou měl zkušenosti i Marek, šestnáctiletý chlapec z Prahy. Ten se však svěřil poradně, která mu dokázala pomoci. Na policejním oddělení pak skončil případ patnáctileté Terezy. Její spolužáci vytvořili na sociální síti profil, na němž dívku uráželi, napadali a vyhrožovali jí smrtí. Neopomněli přidat ani upravené fotografie. Podobných příkladů nalézáme stovky. Velká většina z nich však zůstává skryta. Oběti, pod hrozbou dalšího psychického nebo fyzického teroru, raději šikanu neohlásí a dostávají se tak do stále větší spirály.

Z výše uvedeného výzkumu o kyberšikaně v českém prostředí vyplývá hned několik zarážejících a rizikových dat. Velký průzkum, kterého se zúčastnilo téměř jedna dvacet tisíc respondentů, probíhal na základních a středních školách. Tedy mezi dětmi, ve věku od jedenácti do sedmnácti let. Výsledky byly pro všechny šokující. Dokazovaly totiž, že padesát jedna procent dětí má osobní zkušenost s určitou formou kyberšikany. Nejčastěji byly konfrontovány s ústní formou útoku, či tzv. prozváněním. Vysokého podílu dosáhlo též vyhrožování a zastrašování. Negativní stav ale zaznamenal výzkum také v případech krádeží osobních identit a vydírání. Tyto skutky mají zvyšující se tendenci.

Šetření ale přispělo ke zjištění, že sami postižení mají nyní více než kdy jindy snahu, s kyberšikanou něco dělat. Svěřování se kamarádům, známým, spolužákům i rodičům a sourozencům bylo jejich nejčastější odpovědí.