Každý z nás se s touto „drogou“ setkal. A skoro každý z nás si ne jednou zapálil. A o co jde? Vždyť to do sebe tahá každý 2. na ulici, tak proč se nepřidat?
Ten pocit, když si zapálíte, je k nezaplacení. Škrtnout zápalkou, nechat rozpálit „kotel“, natáhnout kouř a vdechnout to do plic. Vnímáte, jak se plíce zaplňují dehtem, jak nikotin vniká do krve a proudí tělem. Spokojeně přivřete oči, jak je Vám to příjemné. Líbí se Vám, jak po první cigaretě přichází pocit „lehké hlavy“. A říkáte si: „Ano, tak tohle jsem potřeboval/a!“.
Anebo když jste rozčilení a máte z něčeho nervy na dranc. Ta věrná bílá kamarádka Vám pomůže se uklidnit. Je to výtečná společnice na dlouhé chvíle samoty i dobrá přítelkyně, jdete-li někam na pivo.
Proč tomu tak ale je?
Možná to bude tím, že nikotin je rostlinný pyridinový alkaloid. Že to zní složitě? Ale kdeže! Jedná se o látku obsaženou v tabáku, která má pro naše tělo stimulační a uklidňující účinky, které většinou od cigaret očekáváme. Jedinou nevýhodou této zázračné látky je, že je návyková. V naší nervové soustavě se navazuje velice snadno na nikotinové acetylcholinové receptory. Po navázání navodí námi vítaný pocit relaxace, díky němuž máme tendenci urovnávat si myšlenky, uklidnit se a být chvíli sví.
Návykovost není jedinou negativní vlastností, kterou tato látka má. Například zvýšená aktivita trávicího traktu (což někteří i ocení). Dále zvyšuje krevní tlak a zrychluje činnost srdce, stahuje cévy a zvyšuje obsah mastných kyselin v krvi.
Ale dost všeobecného.
Každý kuřák si sám už několikrát řekl, že přestane kouřit. Ale ono to není tak snadné. Většinou začneme tím, že si řekneme: „Dokouřím tuhle krabičku a konec!“ – jenže pohled na docházející cigarety je šílený. Nakonec neodoláme a jdeme si pro další. Když se nám ale podaří si novou krabičku nekoupit, tak si milně myslíme, že máme vyhráno.
První den bez cigarety – dost nepříjemné. Pořád hledáme, zda někde nemáme nějakou ukrytou, zda někde není ještě krabička, ve které se aspoň jedna ukrývá…
Druhý den bez cigarety – všechna místa, která pro nás představovala schovku, máme prohledaná. Víme, že není nikde ani jedna jediná. Nehty na rukou jsou okousané.
Týden bez cigarety – našli jsme si něco jiného. Třeba uzobávat zrníčka hroznového vína. Zabaví to ruce, stimuluje to pocit toho, že nějak své touhy uspokojíme. Ale pořád to není ono. Pořád nám chybí ten pocit nikotinu v těle.
Měsíc bez cigarety – fajn, už jsme si nějak zvykli, že nemáme v kabelce/kapse krabičku svých kamarádek. Už jen nějak zůstat u nové závislosti, kterou jsme si našli. Ovšem, vyhýbáme se místům, kde jsou kuřáci.
Dva měsíce bez cigaret – když ne cigarety, tak alespoň vodní dýmka. To není cigareta ne? Zajdeme do čajovny. A tam maše nejlepší kamarádka/náš nejlepší kamarád nadhodí, že si jde ven zapálit. Ať jdeme s ní/m. A tak jdeme. Říkáme si: „Tak uvidím, zda to zmáknu…“! A problém nastává v okamžiku, když k nám je přistrčena krabička našich oblíbených cigaret se slovy: „Vezmi si, jedna tě nezabije…“. Teď je jen na nás, zda odmítneme, či podlehneme.
Já podlehla. Vzala jsem si jednu, vzápětí druhou… A pak jsem si šla koupit krabičku.
Už je tomu dva roky. V té době jsem u jedné krabičky vydržela i dva měsíce. Ale poslední rok mám krabičku na den. A je mi dost nepříjemné sledovat, jak to leze do peněz. Nehledě na to, pořád se cigarety zdražují. A nejhorší je počítat, kolik mohl mít člověk našetřeno.
Když to spočítám, je tomu rok a tři měsíce, co mi krabička vydrží na den. Takže to máme 478 x 77 = 36 806 Kč. Za to jsem už klidně mohla mít koupené auto, které tolik chci. A vezměme si někoho, komu na den nestačí jedna krabička a potřebuje dvě. Jsme na 73 000 Kč. Za rok a tři měsíce…
Finance nás stejně jednou donutí všechny přestat kouřit. Budeme si muset závislost vypěstovat na něčem jiném. Třeba na kávě, na čokoládě, nebo na čtení.
Ovšem, jsou tu výjimky, které dokázaly ze dne na den opravdu s kouřením přestat. A upřímně obdivuji tyto lidi, kteří nemají problém sednout si do hospody, kde všichni kolem nich kouří. Všichni, včetně těch, s nimiž sedí u stolu. Ale oni si nezapálí. Před nimi smekám klobouk.
Máme tu však i neustále rozebírané téma – kouření v těhotenství.Je spoustu žen, které během těhotenství kouřit úplně přestaly a začaly až v době, kdy už nekojily. Máme ženy, které otěhotněly plánovaně a dokázaly přestat kouřit dostatečně dlouho před otěhotněním. A už se k cigaretám nevrátily.Ale máme tu ty, které nepřestaly ani během těhotenství a dítě se narodilo zdravé. Ohledně toho jsou spory mezi lékaři, protože někteří doporučují přestat okamžitě. Jiný to zase nedoporučují z toho důvodu, že plod už je zvyklý na nějaký přísun nikotinu. A přestane-li žena kouřit, plodu chybí látka, na níž je zvyklý. Chcete-li mít nervní dítě, tak kouřit přestaňte, ale chcete-li, aby Vaše dítě bylo hodně a klidné, jen omezte z krabičky na den na krabičku na týden.
Nechci a nehodlám nikoho moralizovat. Sama kouřím od svých osmnácti let. Ale přiznejme si, komu z nás se líbí pohled na dvanáctileté děti, které tahají jednu cigaretu za druhou? Mně teda ne. Ovšem, je potřeba, aby v tomto směru zakročili i rodiče. Aby před svými dětmi nekouřili, nebo aby je více hlídali. Je nepříjemné, když za Vámi přijde desetileté dítě s otázkou: „Nemáš oheň?“ a cigaretu má v ruce. Nejlepší řešení v tuto chvíli je, dítěti jednu lisknout a cigaretu mu sebrat. Ovšem, lajzněte si to, když nevíte, že nemá tatínka za zadkem.
Jak se všude říká a píše, kouření není zdravé. Ale stejně nepřestaneme, dokud nám nerupnou nervy a nepřestane nás bavit krmit svými penězi státní dluh. Ostatně, zkusme být alespoň ohleduplní, co se dětí týče, a nekuřme před nimi.
Ostatně, hodně zdaru, budete-li se nažit přestávat kouřit.
Mějte se blaze.
(Já si jdu zapálit…)