Epidurální anestezie se začala u porodů používat na přelomu 19. a 20. století. Její výhodou je, že nemění významně samotný průběh porodu a neohrožuje matku ani dítě, sníží sice bolest, ale přesto nezaručuje bezbolestný porod a při jeho použití může dojít k poklesu tlaku, na což je zdravotní personál připraven reagovat.
Účinek se projevuje v několika směrech, a to zejména na nervový systém, hormonální hladinu, kardiovaskulární systém a dělohu. Anestetikum mění transmembrální polaritu neuronů, kdy první jsou blokovány málo myelinisované nebo tenké nervy, což ale nemá klinický význam. Blokádou vegetativních nervů dojde k rychlému poklesu produkce endogenního adrenalinu, což by mohlo vést k hypertonii dělohy, adrenalin je v první fázi porodu nízký a postupně stoupá a tak napomáhá expulzi plodu. Působením na vegetativní nervy vzniká vazodilatace, která v extremním případě může vést ke kolapsu rodičky a tísni plodu z nedostatku prokrvení placenty, ovšem tomu se předchází podáním infuze. Děloha lehce snižuje intenzitu kontrakcí a není vzácnost, že po zhruba 10 minutách po zavedení farmaka je zaznamenaná signifikantní tíseň plodu daná patrně poklesem endogenní produkce adrenalinu, která působí přechodnou děložní hypertonii.
Anestezii by měli provádět zkušení anesteziologové, protože rodička, která sedí, má kvůli břichu problém se zaujetím vhodné pozice a kvůli kontrakcím může mít také problém se při vpichu nehýbat. Infuze s oxytocinem se vpichuje přibližná v oblasti 3. až 5. obratle s tím, že se nejprve místo lokálně umrtví. Vpich se provádí v čase, kdy rodička nemá kontrakce a cílem je dosáhnout epidurálního prostoru.
O této metodě lze v kostce říci, že je to jediná metoda, která zajišťuje anestezii až v plném rozsahu bez vědomí matky, farmakum nepřechází z velké části do krve dítěte, tady se uvádí asi jen do 10 %, a to podle druhu farmaka, zvyšuje se pohodlí rodičky i personálu a při dlouhém vyčerpávajícím nebo bolestném porodu, nebo také u vystresované ženy, pomůže anestezie k uvolnění a lepšímu dokončení porodu.
Pokud jde o nevýhody, lze konstatovat, že vycházejí především ze staršího dávkování, které mohlo mít za následek velké poklesy tlaku a tím kolapsy a tísně plodu, vyšší bylo i procento zakončení porodu instrumentálně nebo císařským řezem. V dnešní době se tyto hlavní nevýhody minimalizovaly, i když zcela nevymizely.
Jako další vedlejší efekty je možno uvést například při špatném odhadu dávky pocit těžkých nohou až nemožnost s nimi pohnout, což se obvykle do tří hodin po porodu samo upraví bez dalších následků, na řadu přijde někdy i nemožnost močit či při špatném odhadu dávky může být anestezie delší, někdy až 12 hodin, nebo nedostatečná, protože rodička cítí bolest. Ve výjimečných případech mohou nastat velké bolesti zad, infekce, kardiorespirační zástava při vážné chybě anesteziologa, když vstříkne velké množství látky najednou. Pokud jde o porodní komplikace, může dojít k přechodné změně srdečního rytmu plodu, ale jde o vzácný případ, primárně změníme polohu rodičky na bok a dáme kyslíkovou masku.
Kdo rozhoduje o indikací, je přání rodičky, ovšem záleží na každé nemocnice, protože postup se může všude lišit. Normou ale je doba, kdy je možno anestezii podat, tedy když se hrdlo otevře od 3 do 5 cm, ale i tak bývá přání rodičky důležitější. Lékař by měl mít na mysli, že brzkým podáním může porod až zastavit a naopak pozdní podání, kdy je hrdlo již velmi rozšířené, je pak zbytečné vzhledem k nutné přípravě a prodlevě mezi podáním a efektem. Stává se však, že i když je hrdlo rozšířené, přesto porod může ještě trvat třeba tři hodiny, je to opravdu jak na rodičce a i na zkušenosti personálu.
Kdy se epidurální anestezie doporučuje? Když je potřeba zamezit fyziologickým reakcím v průběhu porodu, jako jsou bolest, zvýšená hladina adrenalinu, nervové vypětí či fyzická námaha při astma, diabetu, preeklampsii a u silných kuřaček a také, kde se předpokládá, že stejně porod bude mít instrumentální zakončení, např. při problematičtějším porodu dvojčat.
A je nutno doplnit, kdy se tato indikace nedoporučuje. Je to při velká krvácivosti do 10 minut, nesouhlasu rodičky, urgentních stavů těžkých hypovolémií aj. U některých případů lze jistým obtížím předejít, a to antikoagulační léčbou acetylosalicyláty v posledních 3 dnech, nízkomolekulární heparinem ve vysokých dávkách, kde je však nebezpečí kompresivního hematomu. A před porodem je ještě nutné provést testy krevní srážlivosti a krevní obraz, pokud je již rodička nemá.
A na závěr ještě poznámku, kdy by se epidurální anestezi Epidurální anestezie provádět neměla. Je to případ, kdy již měla rodička zákroky na páteři v lumbální oblasti.