Není to tak dávno, co se o ženském klimakteriu jaksi nehodilo mluvit. Toto téma bylo jednoduše tabu, zahalené rouškou tajemství spojované se samými nepříjemnostmi. To už je dnes naštěstí klišé!
Dnes přechodu, tedy období, kdy končí plodný život ženy, může žena sama velet. Zdůrazňujeme přitom slova velet, sama a období. Posledně jmenované, protože dnes je už každému jasné, že menopauza neznamená ani konec světa, ani konec života, ale pouze určitý úsek v životě ženy, kdy se mění hladina hormonů v jejím těle. Žena ale pak ještě prožije třetinu svého života, který může být i spokojený a plnohodnotný. Záleží jen na ní, zda dovolí projevům klimakteria vzít jí vítr z plachet. A také má do značné míry v rukou to, jak změny, kterými prochází, (ne)poznamenají její vztahy s partnerem, s dětmi či širším okolím.
Změny, které cítíte i slyšíte
V průběhu života prochází ženské tělo – ve srovnání s mužským -výraznějšími změnami. Všechno to souvisí s tím, že žena je nositelkou nového života. Poprvé se zásadně změní spolu s první menstruací, pak několikrát během těhotenství a poslední viditelná změna nastává v období menopauzy. Ta, stejně jako první menstruace, nepřichází náhle, ale pozvolna a signalizuje ji několik fyziologických i psychologických změn.
V našich zeměpisných šířkách perimenopauza, tedy začátek klimakteria – období prvních vynechaných menstruací – začíná v průměru kolem 42. roku života ženy a doznívá okolo šedesátky. Organismus, který se mohl reprodukovat (žena mohla otěhotnět) přechází do stavu, kdy to už není možné. Je to spojeno s postupným vyhasínáním funkce vaječníků, které přestávají produkovat ženské hormony – estrogeny. A to může mít za následek fyzické i psychické problémy.
Nemávněte nad sebou rukou
Zatímco u jedné ženy jsou problémy spadající pod společného jmenovatele – klimakterický syndrom – výrazné, u jiné jsou sotva patrné. Jedna trpí návaly tepla ve dne v noci, bývá červená až po uši, ačkoli se ani trochu nestydí, špatně spí, je podrážděná, neustále naštvaná, hlava ji bolí tak, že z toho občas zvrací, má problémy se žaludkem a vůbec, ale vůbec nemá chuť užívat si život. Protože jí prostě není dobře. Ale jak se vyrovná s tím, že její kolegyni (sousedce, kamarádce, …) skoro nic není? Možná má méně pružnou pleť, ale jinak přes přechod prochází v pohodě a ani náhodou nepočítá s koncem života. Je možné, že naše kamarádka vyhrála v loterii, kterou pořádá genetika spolu s životním stylem. A stejně možné je i to, že nad sebou, svým životem a klimakteriem nemávla rukou a namísto tichého utrpení a očekávání konce se rozhodla postavit se přechodu čelem a velet mu. Neboť to dnes medicína dokáže!
Nejen hormony
Kromě hormonální substituční léčby, kterou musí naordinovat lékař a která může zmírnit některé nepříjemné příznaky přechodu, jsou v dnešním moderním světě k dispozici i další způsoby. „Vhodným doplňkem stravy v období klimakteria je přípravek Sérélys, který obsahuje extrakt z pylového zrna. Mimo jiné tento produkt obsahuje také látku nazvanou L-tryptofan, která se v těle změní na serotonin. Právě jeho nedostatek může například za výkyvy nálad, podrážděnost, depresi či poruchy termoregulace. Serotonin v těle dále metabolizuje na melatonin, který je důležitý pro vydatný a zdravý spánek. Právě melatonin může zmírnit návaly horka a pocení, přispívá k navození dobré nálady, a tím potlačuje depresi. Mé pacientky jsou s tímto nehormonálním výživovým doplňkem, který lze užívat dlouhodobě, velmi spokojené a bez přehánění mohu říci, že výrazně zlepšil jejich život,“ říká gynekoložka MUDr. Dagmar Makalová.
Příroda tedy ženám nadělila řešení i takového nepříjemného problému, jakým může být klimakterický syndrom. Lidstvu sice trvalo dlouho, než tento dar objevilo, ale už ho máme a můžeme jej využívat. Být naplno zpět ve hře zvané život a užívat si neplodné období plnými doušky. Už nemusíme počítat dny, kdy raději necestovat na dovolenou, neboť krvácení vše komplikuje, už se nemusíme bát ani nechtěného těhotenství. Je to začátek nového, plnohodnotného života ženy.
Exkurze do země prožívání
Jenže je potřeba zmínit ještě jednu věc, bez které ten začátek nemusí odstartovat nejlépe – komunikaci o přechodu s partnerem, s dětmi, případně i s jinými lidmi ve svém okolí. Psycholožka a párová poradkyně, Mgr. Mária Filipová, říká: „Stává se, že některé páry, které dokázaly roky fungovat v harmonii (samozřejmě s občasnými bouřemi) a spolupracovat, se najednou, ve středním vyšším věku, kdy už jsou děti odrostlé, vystudované a usazené ve vlastním životě a vše by již mělo být pouze jednodušší, jakoby z neznámých a nevysvětlitelných důvodů začnou hašteřit. Partneři na sebe reagují podrážděně a věci, které by jindy prošly s nadhledem, nebo by je vyřešil konstruktivní rozhovor, jsou najednou rozbuškou bomby, která vše rozbíjí a ničí.“
Co za to může? Hormonální výkyvy! Ty dělají ženu – a pozor, i muže, neboť i on má svůj přechod! – přecitlivělejší, podrážděnější, excitovanější. „Určitě pomáhá, pokud si žena uvědomí, o co se jedná. Že se zásadně nezměnil ani její partner, ani její život, ale kvůli hormonům má ona sama mírně změněnou optiku na věci. Už jen uvědomění si tohoto faktu dokáže hodně změnit,“ myslí si M. Filipová.
A také pomáhá uvědomit si, že muž na tom není o mnoho lépe. Marně dělá ramena, marně chce chytit druhý dech a zatahuje přitom břicho… I on, jeho tělo, hladina hormonů a prožívání procházejí zákonitými změnami. A ani drahé auto, ani mladá žena po boku, na tom nic nezmění.
Služba sobě, služba světu?
Téma uzavřeme překvapivě, ale věříme, že to bude znít logicky a ne pateticky. Žena v přechodu by o svém stavu měla mluvit nejen s partnerem, ale i se svou dcerou, s kamarádkami, kolegyněmi. Proč? Má to totiž dvojitý pozitivní efekt!
„Komunikace je dobrým základem každého vztahu. Když se z ní stáhneme a budeme se litovat, například proto, že nám projevy klimakteria způsobují nepohodlí, nepomůžeme ani sobě, ani svému okolí. Spíše naopak,“ říká psycholožka. Moderní žena před přechodem neutíká, postaví se mu čelem, protože pouze v takovém případě mu může velet, ovlivňovat ho a mít situaci pod kontrolou.
Když se k němu jednou takto postaví a svůj světonázor bude šířit dál, pomůže tím dalším ženám, které menopauzou procházejí nebo je čeká za několik let – protože nemine žádnou ženu. Pomůže jim pochopit, že to, jak se cítí a jak se chovají, není až tak ojedinělé. Pomůže jim uvěřit, že nejsou z Marsu, jsou z Venuše, a proto to patří k jejich životu. A také jim to pomůže najít cestu k řešením, ať už prostřednictvím hormonů nebo výživových doplňků. A rovněž úpravou životního stylu od stravy, přes pohyb, odpočinek a společenské vyžití. Menopauza není nemoc, je to stav, který se dá zvládnout!