Od 29. dne již dítě po porodu není novorozencem, ale kojencem. Prožívá období dramatického somatického, neuropsychického a motorického vývoje, které symbolicky skončí s prvním krůčkem a prvním slovem, což je v období kolem prvních narozenin.
Ve 2. měsíci kojenec neustále intenzivně přibývá na hmotnosti a roste. Od 2 měsíců se již u něho začíná projevovat snaha o komunikaci vokalizací.
Protože kojenecký věk dělíme podle dozrávání motorických funkcí na čtyři fáze, v 2. měsíci jde o období holokinetické hybnosti, kdy dozrává mezimozek, podkorové centrum a malý mozek, vývoji mozku také odpovídá již typická hybnost dítěte ležícího na zádech, která je ještě ale nekoordinovaná s trhanými pohyby končetin, pohybuje již ale samostatně jednotlivými končetinami, i když tyto pohyby jsou stále nekoordinovaně. Ručičky dříve většinou držené v pěsti již povoluje, pěsti má otevřené a palec již není jen v dlani. Mizí také svalové napětí a přichází již období fyziologického uvolnění.
Ve 2. měsíci se začíná projevovat optická fixace, kdy dítě začne zvedat hlavu proti gravitaci, předloktím se opírá o podložku, opora se přenáší i na dolní končetiny, aby se mu hrudník mohl odpoutat od podložky a zvednout. V poloze na zádech je pak již dítě schopno zvedat nožičky nad podložku.
Druhý měsíc u kojence lze charakterizovat tak, že postupně mizí primitivní reflexy a objevuje se koordinace, vliv získávají rovnovážné mechanismy, projevuje se vlastní aktivita svalů. Krční svaly má kojenec ještě příliš slabé a proto mu stále hlavička klesá, nemá-li ji podepřenou. Leží-li však na bříšku na podložce, dokáže již bradu na okamžik zvednout, jde o tzv. pasení hříbátek, kdy má snahu se opírat nejprve o lokty a později o celé ruce. Někdy však vystrkuje zadeček a jakoby provádí plazivé pohyby nožičkami. Kope i nohama, otáčí hlavu na stranu. Kojenec se také otáčí za zdroji zvuku, sleduje okolí a vidíme, že se již dokáže smát. Další hrou je tzv. „ruka-ústa“, kdy ústy zkoumá vše, na co svými ručkami dosáhne. Tady bychom měli dát velký pozor na to, aby dítě nevdechlo nějaký cizí předmět. Podpíráte-li kojence v sedě, hlavičku chvíli udrží nahoře. Kyčle a kolena má již mnohem pevnější a ruce většinu času natažené.
U kojence ve 2. měsíci již vidíme, že stále více rozumí způsobu naší řeči a dokonce na ní reaguje, ztiší se třeba, když ho matka konejší, a je vystrašené, pokud někdo mluví velmi hlasitě. Jeho pláč je již poměrně silný a je z něho již poznat, co dítě potřebuje či mu co chybí. Očima již začínají vnímat matčin obličej a obličeje lidí vůbec, proto bychom se na něj neměli mračit. Když se dítě na něco nebo na někoho dívá a soustředí se, je těžké odpoutat jeho pozornost jiným směrem. Dítě pokyvuje hlavičkou a vydává hrdelní zvuky, když na něj mluvíte, jako kdyby odpovídalo či opakovalo to, co slyší. U sluchu dítě upřednostňuje raději rytmické zvuky, které již slyšelo i před narozením a připadají mu proto známé a uklidňují ho, jde například o vysavač, fén, pračku, televizi či rádio. Otáčí se za zvukem i mluvících lidí a poslouchá je. Hlavně hlas matky bude pro něho velice uklidňující. Mnoho lidí si myslí, že je potřeba na děti žvatlat a hovořit tónem vyššího hlasu, než mluví normálně. Dítěti se to jistě může líbit, věnuje tomu zvýšenou pozornost. Když se pak tón hlasu člověka vrátí do normální polohy, ztratí dítě jaksi zájem. Proto na dítě mluvte zcela přirozeně. Navíc již dítě vnímá rytmiku hovoru a jeho barvu a při velmi častém „žvatlání“ by se stejně tak snažilo mluvit a těžko bychom ho tento zlozvyk odnaučovali.
Kojenci ve 2. měsíci mají již velice vyvinutý čich a dokáží dokonce rozlišit jednotlivé členy svojí rodiny a cizí lidi. Postupně si začínají spojovat vůně a pachy s určitými věcmi, jako je jídlo, takže poznají, že budou jíst, i když ještě jídlo nevidí. Dokonce podle vůně vody poznají, že se budou koupat a pak spinkat. Dostanou-li se k jejich nosu některé nepříjemné pachy, kojenci od nich odvrátí hlavičku.