Cara Paiuk, autorka je matka a podnikatelka
V životě jsem už hrála hodně rolí, ale ta, kterou beru ze všech nejzodpovědněji, je role matky. Rozhodnutí, která dělám za své děti a která mohou ovlivnit celý jejich život, a zodpovědnost s tím spojená, mě někdy načisto omráčí.
Když jsem před více než třemi roky zjistila, že jsem těhotná (čekala jsem syna), rozhodla jsme se, že se svěřím do péče porodní asistentky. Z naší první schůzky si toho moc nepamatuji; jen to, že jsme se hodně bavily o rodinné historii a že v kanceláři bylo teplo k umdlení. Také si pamatuji, že mezi mnohými krásnými fotkami dětí, které tato asistentka přivedla na svět, visely texty o pupečníkové krvi a jejím uskladnění. Desítky letáků a článků. Vypadaly atraktivně a důležitě, tak jsem si jich pár vzala domů na přečtení.
Protože jsem informace o zdraví vždycky dychtivě sledovala, byla jsem překvapená, že na letácích se mluvilo o chorobách, o kterých jsem nikdy neslyšela! Zhrozila jsem se, jak málo toho vím o nástrahách, které čekají na moje zatím nenarozené dítě. Rozhodla jsem se dozvědět se co nejvíc, abych ochránila svou rodinu.
Spolu s manželem jsme o pupečníkové krvi a jejím uskladnění studovali všechno, co se dalo. Nečekali jsme, že půjde o tak komplexní záležitost, ale v raných fázích našeho hledání jsme zjistili dvě nesporné věci: uskladnění pupečníkové krve má nesmírnou hodnotu a že soukromá banka není jediná možnost. Zjistili jsme, že pupečníkovou krev můžeme i darovat do veřejné banky s pupečníkovou krví, což pro nás nebude představovat žádné náklady.
Po mnohých úvahách jsme se rozhodli darovat pupečníkovou krev našeho syna do Carolinas Cord Blood Bank, která spadá pod Duke University. Na této universitě probíhají některé z nejodvážnějších výzkumných prací a proces darování je neuvěřitelně jednoduchý. Z banky nám poslali bezplatný email a potom naše porodní asistentka vyhotovila 20-minutový on-line registrační proces. Nikdy se nedozvím, zda pupečníková krev našeho syna splnila přísné požadavky, aby byla zařazena do National Marrow Donor Program, ale doufám, že ano. A i pokud ne, je vysoká šance, že jeho krev byla využita pro výzkum.
Darování pupečníkové krve bylo v tu dobu to nejlepší rozhodnutí pro naši rodinu. Ale to bylo před třemi roky a dnes se věci mají už úplně jinak. Tento rok na jaře jsme čekala dvojčata a uvědomila jsem si, že množství jejich pupečníkové krve bude příliš malé na to, aby splnilo požadavky veřejné banky. Zůstala nám tak možnost uskladnění v soukromé bance anebo likvidace pupečníkové krve jako odpadu. Protože už jsme věděli, jak cenná pupečníková krev je, rozhodli jsme se prozkoumat i možnosti soukromého uskladnění..
Protože nejsme rasově ani etnicky výjimeční, zjistili jsme, že je celkem dobrá šance, že najdeme ve veřejném registru v případě nutnosti kompatibilního donora. Taktéž jsme zjistili, že pupečníková krev našich dětí by se pro ně nemohla použít v rámci velkého množství onemocnění a že by měly jen 25% šanci pomoci svému sourozenci. Pokud by dvojčata byla jednovaječná, byla by pro sebe ideální pár, ale pokud by jedno z nich onemocnělo dědičným onemocněním, mělo by se za to, že krev druhého toto onemocnění obsahuje také. To znamená, že šance na nalezení shody na transplantaci jsou ve veřejném registru větší než v soukromé bance!
Probíhá však výzkum, který by mohl pomoci najít odpověď na otázku, zda a kam krev darovat. Vědci hledají způsoby, jak lépe naložit s menším objemem pupečníkové krve, aby se jednoho dne dalo použít i to nejmenší množství pupečníkové krve dítěte při transplantaci u dospělého člověka. To by mohlo povzbudit rodiče k mohutnějšímu uskladňování pupečníkové krve svých dětí pro vlastní potřebu, protože veřejné banky většinu darované krve vyhodí. Stejně důležitý je i pokrok ve výzkumu léčby takových chorob jako mozková obrna, autismus, cukrovka nebo srdeční onemocnění prostřednictvím vlastní pupečníkové krve. Rodiny, které ji mají uloženou, mají připravenou surovinu pro léčbu takových onemocnění. Pokud výzkum bude úspěšný, a nemyslím si, že by šlo o zveličování, pupečníková krev by se mohla stát moderním zázrakem, který bude zlepšovat kvalitu života prakticky každého člověka.
Navzdory svému velkému potenciálu se 95% pupečníkové krve jednoduše vyhodí. Smutné je, že k tomuto číslu jsme se připojili i my. Soukromé uskladnění bylo nad rámec našich finančních možností, s politováním jsme tedy dali krev našich dvojčat na likvidaci. Čeho nelituji, je čas, který jsem strávila sebevzděláváním v tomto oboru. Jsem ráda, že jsem udělala vědomé rozhodnutí, ve jméně svých dětí jsem se k této problematice postavila zodpovědně a svoji roli matky jsem tak pozvedla na vyšší úroveň.