Rozpoznání a vysvětlení dětského pláče mohou být často velmi naléhavé. Co když je to vážné? když se matka vrátí z porodnice, připadá si často neschopná porozumět úzkostem malého človíčka. Co mu může být? Je nakrmené, přebalené, houpeme ho, procházíme se s ním, pokládáme ho do postýlky… A když pláče dál, co máme ještě dělat?

Jestliže patříte mezi rodiče zdravých miminek, která ale hodně pláčou, víte, že emoce a vyčerpání vyplývající z této situace mohou dovést i ty nejvyrovnanější maminky a tatínky až na nejzazší hranice jejich možností.

V dítěti nepodporujeme “špatné návyky”, když ho chováme a bereme v potaz jeho křik, ale je naopak nebezpečné, když to neděláme. když si nebudeme všímat plačícího miminka, pak riskujeme, že budeme mít rozmazlené dítě. Takové dítě se bude muset naučit rozvinout další strategie, intenzivnější pláč, denní i noční domáhání se pozornosti, abychom vzali v potaz jeho základní potřeby.

Je žádoucí v mezích možností rychle a vhodně reagovat na dětský pláč, zvláště od narození do dvou až tří měsíců věku dítěte. Nechat dítě plakat mu nepomůže „procvičit si plíce“, ani ho to nenaučí plakat méně (a když, tak za jakou psychologickou cenu!), nezajistí mu to dobrou povahu, ani se tím rodičům neuleví.

Pouze ve třech případech lze tento postoj ospravedlnit:

§když dítě pláče ze spaní. Kdybychom ho vzali do náručí, pouze bychom ho probudili a miminko by plakalo ještě víc. Dítě se do dvou až tří minut uklidní.

§když pláče z únavy. To je pro dítě typický způsob, jak se zbavit celodenního napětí a uvolnit se, aby mohlo nakonec usnout. Křik postupně utichne, přejde do škytání. Dítě do pěti až deseti minut usne.

§Když jsou rodiče tak vyčerpaní a nervově oslabení, že cítí, že by mohli na dítě reagovat agresivně. Jestliže máte pocit, že nejste schopni dítě upokojit, protože jste příliš napjatí, je lepší chvíli počkat, zda se dítě neuklidní samo.

Studie miminek s chronickým pláčem naznačuje, že existují dva typy temperamentu, s nimiž se lze u nadmíru plačících dětí setkat. První skupinu tvoří hypersenzitivní miminka, která výrazně reagují na sebemenší podnět a vyžadují jemné zacházení a pohodu. Většinou jsou to předčasně narozené děti nebo děti narozené v termínu, ale s nízkou porodní váhou.

Druhou skupinu tvoří děti s kolikami. Podobně jako děti z první skupiny i ony výrazně reagují na jakýkoliv podnět, ale na rozdíl od nich to vypadá, že nikdy neděláme dost proto, aby byly spokojené. U těchto dětí nebere houpání, tancování, povídání, chození konce.

A jaké jsou charakteristiky těchto miminek?

§Velmi snadno se dostanou do napjatého a hypertonického stavu. Jejich tělo je zřídkakdy uvolněné. Pohyby jsou prudké a živé. Jsou velmi aktivní a vypadají, jako by byla stále v pohybu. Pomalu se uklidňují.

§Jsou velmi citlivá na podněty z okolí. Mnohem více reagují při vzájemné komunikaci, na cizí lidi, na hluk, na světlo. Zazvonění telefonu je probudí ze spánku, ale také vrzání dveří nebo kroky, i když jdeme po špičkách. Navenek působí, jako by byla neustále bdělá. Vadí jim světlo při odpočinku, zvláště v místech, kde spí.

§Tyto děti jsou velmi živé, a když právě nepláčou, jsou velmi příjemnými společníky, protože se zdá, že rozumějí mnoha věcem a rychle se učí.

§Některá potřebují méně spánku než většina dětí. Jiná spí naopak velmi dobře, protože je pláč vyčerpává.

§Jsou netrpělivá a špatně snášejí čekání.

§To také napovídá něco o jejich náročnosti a svéhlavosti. Jestliže není jejich potřeba uspokojena v krátkém časovém rozmezí, dožadují se rodičovské odpovědi čím dál hlasitěji. Mají stále nějaká přání nebo potřeby, které nemohou sama uspokojit. Nevzdávají se, což svědčí o síle jejich charakteru.

§Když jsou starší a koliky zmizí, projevují se obvykle jako čilé a zvídavé děti. Rychle se vyvíjejí fyzicky i intelektově. Zkrátka jsou to skvělá miminka.

Potřeba spánku se velmi liší u jednotlivých miminek, ale u novorozenců je výrazná. Kolem šesti týdnů věku dítěte je to v rozmezí dvanácti až osmnácti hodin denně, někdy i více. Je důležité znát potřeby a rytmus svého dítěte, protože není správné nechat spát miminko déle, než jeho organismus potřebuje. Právě tak, že budeme respektovat časový rozvrh miminka, snížíme dobu pláče.

Děti se také velmi liší, pokud jde o jejich schopnost usínat. Některé, jakmile jsou unavené, zvolna a tiše usínají. Jiné jsou podrážděné, a čím jsou unavenější, o to hůře usínají. Položíme dítě do postýlky, ale ono křičí. Napětí se uvolňuje při dlouhém vzlykání, my máme dojem, že dítě nikdy neusne. Snadno se pak necháme zmást v domnění, že dítě ještě není unavené. Avšak pláč je naopak znamením únavy a potřeby spánku.

Nejjednodušším řešením je dát dítě do postýlky. Dítě, ujištěné vůní a známostí svého místa, bude několik minut plakat (někdy více v podvečer), aby se zbavilo napětí, a nakonec samo usne. Mnoho velmi aktivních miminek potřebuje před usnutím chvíli plakat. Pomůžete mu, když si sednete vedle postýlky a třeba mu položíte ruku na záda, aby mohlo vnímat vaši přítomnost. Pokud dětský křik neustane do deseti až patnácti minut, ale naopak se zvýší, je samozřejmě nutné hledat jinou příčinu.

Jestliže má vaše dítě potíže se střídáním dne a noci, že den pokládá za noc, je třeba si uvědomit, že rytmus střídání dne a noci se usazuje v závislosti na střídání denního světla a tmy. Nejjednodušší a často nejúčinnější řešení spočívá v tom, že dítě necháme ve dne spát ve světlé místnosti (nezatahujeme rolety ani záclony) a v noci ve tmavé, kde nerozsvěcíme žádné světlo ani na krmení (stačí světlo z vedlejší místnosti nebo baterka). Dítě si postupně na tento rytmus zvykne.

Dnešní miminka jsou často nadměrně stimulována a pláčou nebo naříkají z tohoto prostého důvodu. když je miminko unavené a nechce si již hrát ani komunikovat, vysílá signály: otáčí hlavičkou, chvílemi vzdychá atd. Rodiče často tuto reakci zaměňují s nudou a začnou miminko rozptylovat. Hrají si s ním, ukazují mu hračky, mluví na něj, procházejí se s ním, houpají ho atd. Každým tímto pokusem dítě uklidnit jenom přidávají další nové podněty a situaci zhoršují. Miminko se třeba i uklidní při pohledu na novou věc, ale za několik sekund začne opět plakat a nakonec pořádně řvát.

K přehnané stimulaci dochází častěji, když je dítě malé, kdy je jeho schopnost pozornosti velmi omezená. Také se objevuje, když rodiče na dítě uplatňují vlastní rytmus nebo časový rozvrh, místo aby respektovali ten jeho, nebo když ignorují projevy dětské únavy. Jakmile je dítě unavené, protože právě jedlo, komunikovalo, věnovalo pozornost okolí, je vhodné maximálně omezit veškeré stimulační zdroje, aby si dítě mohlo odpočinout. Jestliže je rádo samo v postýlce, tím lépe. Jinak mu bude zajisté dobře v šátku (nebo prostě v náručí) na matčině nebo otcově teplém těle, bez zbytečných pohybů či slov. Platí zásada, že když malé dítě pláče, protože podnětů je příliš, veškeré pokusy o rozptýlení a odvedení jeho pozornosti od křiku zapůsobí jako další zbytečné podněcování a dětský pláč ještě zesílí.

Ukázka z knihy Dítě pláče – co dělat? (Portál)

http://obchod.portal.cz/produkt/dite-place-co-delat/